Nástup tržní ekonomiky a reklamy nás zastihl nepřipravené a proto jsme snadno podlehli módním trendům. Velkou část nákupního košíku v supermarketech tak začaly plnit nevratné plastové lahve s minerálkami a limonádami mnoha chutí i nechutí, nejrůznějších značek. A to přesto, že ceny těchto produktů nebyly v rodinných rozpočtech právě zanedbatelné.
Jenže malý český trh se rychle plnil a výrobci i dovozci tak stály před úkolem, jak dostat do zákazníků další litry svých výrobků a zvednout tak své zisky. A řešení se přímo nabízelo. Budeme prodávat obyčejnou vodu! Zabalíme jí do hezké lahve, přidáme reklamní sdělení „Chcete být zdráv, kupujte balenou vodu „. A světe div se, ono tohle funguje i v zemi, kde voda z kohoutků je kvalitní a je pravidelně přísně kontrolována. Ročně tak vypijeme v ČR neuvěřitelných 900 milionů litrů balené vody a minerálek.
Nechci teď řešit, že voda z kohoutku je kvalitnější než voda balená, jak ukazují všechny nezávislé testy. Ani to, že voda v lahvi je 125 x dražší než voda kohoutková. Chtěl bych poukázat na jiné souvislosti, problematizující zdravotní nezávadnost balené vody.
Na výrobu PET lahví se využívá ropa, tedy neobnovitelný zdroj. Každý den utratí Česko
390 milionů korun za její dovoz. Ročně vyprodukujeme stamiliony PET lahví, které skončí ve spalovně, v kontejneru na tříděný odpad nebo na skládce. Spalujeme tak drahou ropu, přestože víme, že světu dříve nebo později dojde, složitě řešíme recyklaci nebo láhve ukládáme na skládku, neřešíce, že se budou rozkládat tisíce let a malé částice plastu se nakonec vrátí do našeho potravinového řetězce.
Zkusme si představit kolik asi tyto miliony lahví zabírají místa ve skladech a na převážejících kamionech po celé republice. A těch není jistě málo, při spotřebě 900 milionů litrů, jistě jich budou statisíce.
Vzpomeňme si na to, až nás doma nebo v restauraci napadne, napít se zaručeně nejzdravější“ balené vody z blízkého vrtu nebo z ledovce vzdáleného tisíce km. Opravdu nám tato „zdravá voda“ stojí za brzké vyčerpání zdrojů této planety a za nutnost vybudování dalšího nevzhledného skladu, možná právě v blízkosti našeho bydliště? Stojí nám za další čoudící kamion pod naším oknem, na stále se rozšiřující přeplněné silnici, za další dopravní zácpu a dlouhé hodiny v ní? Stojí to za další nárůst emisí skleníkových plynů, kde již nyní je Česko evropským rekordmanem s 12 tunami CO2 na hlavu a rok? Vždyť třeba právě omezení pití balené vody může přispět k snižování našich emisí skleníkových plynů o 2% ročně, jak prosazuje ekologická kampaň Velká výzva. Může tak být krokem v boji proti změnám klimatu. Krokem nejen snadným, ale i logickým.
Dokonalým paradoxem je totiž náš obvyklý přípitek „Na zdraví“ u stolu plného PETek. Ničíme životní prostředí sebe a svých děti, ale hlavně když je veselo. A to je přece důležitější. Nebo není?