Řadu let jsem pracoval v obchodní firmě, která dodávala své výrobky obchodním řetězcům. Češi akce a akční slevy milují nejvíce z celé Evropy, takže více jak třetinu obratu dodavatelských firem tvoří akční zboží, tedy výrobky dodané do obchodu s akční cenou na dohodnutou časově ohraničenou akci. Říkáte si no a co, alespoň nakupujeme levně.
Jenže. Naše řetězce mají zajímavou podmínku, kterou si naprosto bezostyšně klidně napíší do roční smlouvy s dodavatelem, nebo do dohody o akci . Ta podmínka je jednoduchá: dodáte nám tolik zboží, kolik si objednáme a po akci vám vše, co neprodáme, vrátíme zpět. A protože množství přece prodává, řetězec si neobjedná tolik kolik prodá, ale tolik aby zaplnil velké akční plochy a samozřejmě navíc něco na doplňování. Regály přeci nemohou být prázdné.
A v tom je ten kámen úrazu. Po akci se zbylé zboží vyndá z regálu a dodavatel je povinen si jej co nejrychleji odvézt. Za každý den zpoždění totiž platí odběrateli penále. Že tam v tu dobu žádné nové zboží neveze a jede tam prázdným autem, že vybalené zboží již není v originál kartonech, že se jeho značná část přepravou zpět poškodí a je dále neprodejná? To naše řetězce nezajímá, to je přeci věc dodavatele.
Dodavatel řetězce potřebuje, takže jen sklopí uši, tuhle podivnou praxi akceptuje a vzniklé náklady si příště započte do ceny výrobků. Započte si tam však jen náklady na odvoz zboží a odpis zničené části. Náklady na jeho skládkování po dlouhé desítky let, náklady na přeplněné silnice, náklady na smog a emise, náklady na vyšší nemocnost nás všech si tam však již nezapočte. Na to ve firemním účetnictví nejsou kolonky. Tyto náklady tak neseme my všichni a benevolentní stát, který tyto obchodní praktiky umožňuje.
Dle mých zkušeností se po akcích vrací průměrně třetina dodaného akčního zboží. A jak jsem již zmínil, v akcích se prodává zhruba třetina zboží českých dodavatelů. I špatný počtář jako já snadno zjistí, že vlastně minimálně 10% zboží dodaného do obchodní sítě je na silnici zbytečně a to ještě dvakrát, neboť jede tam a zpět. Kdybych chtěl počítat dál, tak to zničené zboží ani nemuselo do Česka z té (většinou) Číny ty tisíce km ani jet, ale to už jsou na mě velké počty. To rád přenechám dopravním odborníkům.
Ale zajímá je to vůbec? Nedávno v TV zpravodajství zazněla informace, že mýtné po všechny loňské měsíce, kromě prosince, vynášelo meziročně méně peněz. Ale na konci roku se pokles zpomalil a prosinec už vykázal růst o pět procent. Je prý tedy již vidět světlo na konci tunelu.
Asi tedy zase bude dobře a kamiony budou zase přibývat. Radujme se! Zvyšujeme emise, které by se měly radikálně snižovat, neboť se již teď v emisích CO2 řadíme k evropským rekordmanům, nemluvě o rozvojových státech. Zastavujeme krajinu dalším silnicemi a parkovišti. Utrácíme peníze za dovoz ropy z většinou nedemokratických zemí. Plníme skládky nepoužitelným novým zbožím a ordinace dětmi i dospělými s oslabenou imunitou. Připadá Vám to nelogické a zbytečné? Mě také.
Jenže proč by to stát měl chtít řešit. Vždyť i ty zbytečné skládky, kamiony i nemocní přeci zvyšují HDP, ukazatel měřící blaho národa a úspěšnost každé vlády. Ale je to skutečné blaho? Nevím jak vy, ale já jsem raději s rodinou a svými koníčky, než v koloně aut nebo v ordinaci.
A tak si zatím hraji sám se sebou takovou hru. Když jsem v obchodě a stojím před regály, plnými výrobku v super akci, představím si, že třetina tohoto množství byla přivezena zbytečně a bude zase zbytečně odvezena. Díky této hře dost ušetřím, většinou si totiž ten výrobek už raději nekoupím.
Třeba tu hru bude hrát časem více lidí, třeba si toho někdo z odpovědných všimne a začne s tím něco dělat, třeba časem zjistíme, že to HDP není to pravé, třeba… .